Day of the Dead and more/Den mrtvých a víc

Just like my last post, this one will also be about traveling. My family always takes me to the most Mexican places, and one of them is Tapalpa, a Pueblo Mágico (Magic Town). There are many Pueblos Mágicos across Mexico, and each one is unique. Once again, I went there with my family and Philipp, since his family never really took him anywhere. The town was beautiful, and I enjoyed it a lot.

After leaving the town, we went to a place where huge boulders are scattered across the ground. Some of them were climbable, and it was amazing to reach a high spot and take in the breathtaking view. The way back was just as fun. My family’s car has a sunroof, so we could stick our bodies through the window and enjoy another incredible view.

A few days of my unusual school life passed—since I didn’t understand much and wasn’t really studying—along with visits to aquariums and shopping malls with Philipp. Then, it was time for another adventure. This time, we headed south of Guadalajara to a city called Ciudad Guzmán. There wasn’t much to see there, aside from a beautiful cathedral, but that didn’t really matter. What I enjoyed most was the city itself. Ciudad Guzmán is small by Mexican standards, and since we were staying in the center, we could explore it easily. Philipp, a boy from my Rotary club, and I walked around, but we didn’t have much time because our parents were supposed to return early and didn’t have keys. Even with the limited time, I managed to buy a new pair of shoes for just 300 pesos since my old ones had broken.

I also attended another Rotary event, where I met other exchange students from around Guadalajara. Our task was to prepare a short speech—in Spanish, of course—about why we decided to go on an exchange, why we thought it was a good idea, and to promote our home countries. This event took place in another Pueblo Mágico, Tlaquepaque, which is part of Guadalajara. Since none of us had been there before, we decided to explore the town. Most of the exchange students were from Germany, so naturally, they spoke German—except for Philipp. Even though I had studied German in school, I could barely understand what they were saying.

After everyone else went home and only my parents, Philipp, and I remained, we went to a restaurant where they give you a flag of your home country. Unfortunately, the Czech flag had already been taken by another group, so I couldn’t have it.

Finally, the long-awaited Día de los Muertos (Day of the Dead) arrived, the celebration I had been looking forward to the most. First, we had a celebration at school, where many students prepared altares de muertos—altars dedicated to people who have passed away. These altars are meant to serve as a door for the spirits to return to the world of the living and reunite with their loved ones.

With my family, we visited a themed park called Calaverandia, which is only open for a few weeks because it is specifically created for Día de los Muertos and Christmas. There were many things dedicated to the celebration, including a giant altar de muertos where, later in the evening, a group of mariachis performed famous Mexican songs. There was also a light show where a narrator explained the history of the holiday. Unfortunately, since it was in Spanish and I didn’t understand much at the time, I couldn’t follow along.

Stejně jako můj poslední příspěvek, i tento bude o cestování. Moje rodina mě vždy bere na ta nejmexičtější místa a jedním z nich je Tapalpa, Pueblo Mágico (Kouzelná vesnice). V Mexiku je mnoho těchto Pueblos Mágicos a každé z nich je jedinečné. Tentokrát jsem tam jel znovu s rodinou a s Philippem, protože jeho rodina ho nikam moc nebrala. Město bylo nádherné a moc jsem si ho užil.

Po návštěvě města jsme se vydali na místo, kde jsou obrovské balvany roztroušené po zemi. Některé z nich se daly vylézt, a bylo úžasné dostat se na vysoké místo a užít si dechberoucí výhled. Cesta zpátky byla také skvělá. Naše auto má střešní okno, takže jsme mohli vystrčit tělo ven a užívat si další úžasný výhled.

Následovalo pár dní mého neobvyklého školního života – moc jsem nerozuměl a vlastně ani nestudoval – a k tomu návštěvy akvárií a obchodních center s Philippem. Pak přišlo další dobrodružství. Tentokrát jsme se vydali na jih od Guadalajary do města zvaného Ciudad Guzmán. Nebylo tam moc co vidět, kromě krásné katedrály, ale to mi nevadilo. Nejvíce jsem si užil samotné město. Ciudad Guzmán je na mexické poměry malé a protože jsme bydleli v centru, mohli jsme ho snadno prozkoumat. S Philippem a jedním klukem z mého Rotary klubu jsme se šli projít, ale neměli jsme moc času, protože naši rodiče se měli vrátit brzy a neměli klíče. I tak jsem si ale stihl koupit nové boty jen za 300 pesos, protože ty staré se mi rozpadly.

Také jsem se zúčastnil další Rotary akce, kde jsem se setkal s dalšími výměnnými studenty z okolí Guadalajary. Naším úkolem bylo připravit krátkou řeč – samozřejmě ve španělštině – o tom, proč jsme se rozhodli jet na výměnu, proč si myslíme, že je to dobrý nápad, a také propagovat naše země. Tato akce se konala v dalším Pueblo Mágico, Tlaquepaque, což je součást Guadalajary. Protože tam nikdo z nás předtím nebyl, rozhodli jsme se prozkoumat město. Všichni ostatní výměnní studenti byli z Německa, takže samozřejmě mluvili německy – kromě Philippa. I když jsem se němčinu učil ve škole, skoro jsem jim nerozuměl.

Po akci všichni ostatní odjeli a zůstali jen moji rodiče, Philipp a já. Šli jsme do restaurace, kde vám dají vlajku vaší země. Bohužel česká vlajka už byla zabraná nějakou jinou skupinou, takže jsem ji nemohl mít.

A konečně přišel dlouho očekávaný Día de los Muertos (Den mrtvých), oslava, na kterou jsem se těšil nejvíc. Nejprve jsme měli oslavu ve škole, kde mnoho studentů připravilo altares de muertos – oltáře věnované zesnulým osobám. Tyto oltáře mají sloužit jako brána pro duchy, aby se mohli vrátit do světa živých a setkat se se svými blízkými.

S rodinou jsme navštívili tematický park Calaverandia, který je otevřený jen pár týdnů, protože je vytvořen speciálně pro Día de los Muertos a Vánoce. Bylo tam spousta věcí věnovaných této oslavě, včetně obřího altaru de muertos, na kterém večer vystoupila skupina mariachis a zahrála slavné mexické písně. Také tam byla světelná show, kde vypravěč vysvětloval historii tohoto svátku. Bohužel, protože to bylo ve španělštině a v té době jsem ještě moc nerozuměl, jsem tomu moc nerozuměl.